Příběhy zaměstnanců – František Benc

V roce 1974 jsem začal studovat na učilišti ŽĎASu, které jsem v roce 1977 úspěšně ukončil. Jelikož se mi na učilišti líbilo, zkusil jsem štěstí a ucházel jsem se o místo právě na ŽĎASe. Úspěšně jsem nastoupil v roce 1977 na hlavní pracovní poměr na Modelárnu.

Začínal jsem tam jako jednotlivec, dále jsem se posunul na parťáka ve skupině asi o 7 lidech a posledních 5 let jsem dělal Směnového mistra.

Největší problém pro mě ze začátku nebylo řemeslo, to jsem celkem uměl už ze školy, navíc jsem se hodně naučil od svého dědy, který byl také truhlářem, ale spíše čtení ve výkresové dokumentaci a tak obecně zvyknout si na tu těžkou strojařinu.

Tehdy bylo na modelárně zhruba 150 dělníků, bylo nás tam opravdu hodně, ale nikdy jsme tam neměli mezi sebou nějaké problémy, vycházeli jsme tam spolu. Byl jsem moc rád, že tu skoro všichni zůstali až do důchodu. Při odchodu, jsme si všichni podali ruku a každý donesl dobré občerstvení, rád na to vzpomínám.

Dříve jsme na modelárně dělali mnohem menší modely, takové mašiny jako CNC tam vůbec nebyly. Dělali jsme spíše na malé frézce, maximálně na srovnávačce. Když jsme se poprvé dostali k CNC, byla to pro nás novinka.

Zatím jsem v důchodu jenom chvíli, ale už doháním věci kolem domu, co jsem zameškal. Občas ráno slyším houkání, ale většinou ho zaspím.

Obecně bych svoje působení na ŽĎASe shrnul tak, že mě moje práce vždycky bavila a přišla mi zajímavá. Myslím si, že jsem si vybral dobře. Za celou dobu, co jsem tu pracoval, mě nikdy nenapadlo odejít. Jediné co mi nebude chybět je ranní vstávání. Budou mi chybět páteční řízky, svíčková, koprová a rajská, na tyto jídla jsem chodil rád a samozřejmě moji kolegové.