Hlavní menu

Příběhy zaměstnanců – Petr Bernard

25.11.2022

Cesta ŽĎASem až na pozici vedoucího výroby odlitků pro mě byla rozmanitá.

Moje cesta ŽĎASem začala ještě dřív, než jsem sem nastoupil do práce. Nejen, že pro firmu pracuji celý svůj produktivní život, ale zároveň jsem se pro společnost i vyučil. Studoval jsem na tehdy „Žďasáckém“ učilišti obor mechanik seřizovač. V rámci studia a praxe jsme navštěvovali provozy na halách 3, 4 i 5. Zaučovali jsme se na soustruhu, horizontce, karuselu nebo frézce. Po ukončení studia jsem v roce 1982 nastoupil na hlavní pracovní poměr jako obsluha soustruhu na hale 3. Ve stejném roce jsem ale, jak tomu bylo v té době zvykem, musel na základní vojenskou službu do Spišské Nové Vsi jako zdravotník a řidič sanitního vozu. Po návratu k firmě mi bylo z rodinných důvodů umožněno přestoupit z divize Strojíren na divizi Metalurgie na jeden rok, kde jsem začal pracovat jako vazač na 5. poli čistírny. Z jednoho roku se stalo 39 let. Chtěl jsem profesně růst, a tak jsem po cca 1,5 roce přešel na předavače odlitků (třídění odlitků na opravu, hrubovnu a expedici – dnes již tato pozice neexistuje). Po několika letech se ze mě stal dělník ve slévárně (provozní mistr). V té době se takto nazývala pozice pomocníka směnového mistra. Tato práce mi dala opravdu hodně. Znamenala zvládání veškerých čistírenských operací. Tedy pokud nebyl jeřábník či vazač, šel jsem na jeřáb nebo vázat, nebyl brusič, šel jsem brousit, a pokud chyběl směnový mistr, zaskakoval jsem za něj. Při nočních směnách jsem dokonce pozici směnového mistra vykonával. Dá se říct, že za tu dobu jsem si opravdu vyzkoušel všechny práce na čistírně a získal dobrý přehled o práci a organizaci při řízení tohoto střediska – v té době byla čistírna největším střediskem na ŽĎASe.  V roce 1994 se nově postavila tlakovzdušná komora a já jsem se stal členem týmu její obsluhy. Po 5 letech obsluhy tlakovzdušné komory jsem se vrátil k pozici provozního mistra. Díky tomu, že jsem si prošel výrobu takzvaně od píky a vždycky jsem se snažil odvádět dobrou práci, jsem se postupně přes směnového mistra a vrchního mistra dostal až na pozici vedoucího výroby odlitků, kde jsem vystřídal současného ředitele divize Metalurgie. Musím říct, že na této pozici každý den využiji všechny zkušenosti, které mi společnost dovolila v rámci dlouholeté praxe získat.

Lidé se mě občas ptají na to, zda mě baví to, co dělám. A na to je odpověď opravdu jednoduchá! Letos jsem oslavil 40 let u firmy, se školou 44 … Vydrželi byste tak dlouho dělat něco, co by vás nebavilo?