Hlavní menu

Příběhy

Vasyl, 49 let
„Na Ukrajině jsem se vyučil modelářem a získal diplom v oboru umělecké zpracování dřeva. Ve své práci chci být kreativní, rád se ve svém oboru rozvíjím a dále posouvám. Často sleduju na internetu videa, jak se dřevem pracují mistři v různých zemích. Na Ukrajině jsem dlouho přemýšlel co dál, analyzoval jsem všechny „pro“ a „proti“ a nakonec se rozhodl najít uplatnění v Evropě. Díky Režimu Ukrajina jsem našel práci ve ŽĎASe, kde pracuju už rok a půl jako modelář dřevěných výrobků. Práci na modelárně mám rád, je tu dobrá atmosféra a vážím si toho, že si zde cení mojí práce.“

Saša, 34 let
„Do Česka jsem přijel asi před rokem. Celý můj příběh začíná u známého, který hledal práci v zahraničí. Sháněl jsem si tehdy nové místo v oboru (vystudoval jsem obrábění kovů), jelikož výroba u nás ve městě stagnovala. Dělal jsem kusovou výrobu na frézkách, soustruzích i horizontkách. Prošel jsem si pár nabídek a začal přemýšlet, zda taky nezkusím odjet do zahraničí. Dostal jsem telefon na člověka, který věděl o práci obráběče, o kterou mám zájem. Na internetu jsem si dohledal bližší informace a rozhodl se na 100 % odjet. Během celého vízového procesu jsem vyplnil několik nekonečně dlouhých formulářů, ale nevzdal jsem to a povolení nakonec získal. To mě nadchlo, dodalo novou energii a začal jsem se na svoji novou práci moc těšit. Podle fotek jsem se do Česka okamžitě zamiloval. Po příjezdu mě překvapila disciplína a pořádek na pracovišti. Čím déle tu jsem, tím víc se mi tu líbí. Řeknu to prostě a jednoduše, ani trochu nelituju, že jsem přijel pracovat na ŽĎAS.“

Lukáš, 29 let
„Přesně před 15 lety jsem začal studovat obor mechanik-seřizovač na Středním odborném učilišti Strojírenská ve Žďáře nad Sázavou a do ŽĎASu jsem nastoupil po úspěšném složení maturity.
Mé začátky nebyly vůbec jednoduché. Začal jsem pracovat na horizontce W160, která pro mě, jako ještě mladého kluka, byla obrovský stroj. Asi o 2,5 roku později jsem dostal nabídku, která se neodmítá, a nastoupil jsem na obráběcí centrum FRUA 450, kde jsem získal obrovské zkušenosti v oboru. Tam jsem vydržel až do letošního roku, kdy jsem přestoupil na nový stroj W250 v 9. poli haly 5, kde se zřejmě zdržím až do důchodu, pokud se ho ovšem dožiju.
Celkově si myslím, že bez firmy ŽĎAS by to v regionu určitě nevypadalo tak, jak to vypadá nyní, kdy má díky němu práci skoro 2000 lidí. Myslím si, že hlavní je, aby člověk nechodil do práce s odporem, ale dělal to, co ho baví.“

Michal
„Vystudoval jsem střední školu technickou v oboru Mechanik strojů a zařízení. Když jsem před 5 lety nastupoval do ŽĎASu jako absolvent, tak jsem o modelařině nic nevěděl. Práci na Modelárně mi tehdy domluvil známý a tak jsem to zkusil, i když jsem věděl, že se budu muset hodně zaučovat. Pracuji zde jako obsluha a seřizovač stroje CNC Houfek Taurus, na kterém frézuji jak dřevo, tak i polystyren. Za tu dobu jsem se naučil hodně věcí a práce mě baví. Moje činnost je sice občas stereotypní, ale výsledek mé práce má pokaždé jinou podobu. Naučil jsem se zde také základy programování a za to jsem moc rád. Máme tu dobrou partu lidí a pracujeme na směny podle potřeby, na dvou strojích nás stabilně pracuje 6, takže se tady nikdy nenudíme.“

Mikšíkovi, otec a syn
Víte, jak poznáte firmu s opravdu dlouhou tradicí? Třeba tak, že v ní pracuje jedna rodina již po několik generací. Příkladem jsou otec a syn Mikšíkovi. Nejen, že oba pracují pro ŽĎAS jako obsluha horizontky, ale jsou také na stejné hale a v rámci směn se střídají na jednom stroji. Je tak běžné, že pracoviště předává syn tátovi a naopak. Navíc to jsou opravdoví srdcaři, o čemž svědčí fakt, že již byli během posledních dvou let oba oceněni jako nejlepší zaměstnanci měsíce. Děkujeme za skvělou práci, Mikšíkovi.

Martin
„Po ukončení střední školy jsem nastoupil na žďasáckou Ocelárnu na pracoviště přípravy vsázky pro obloukové pece. Tehdy, jako puberťák se zájmy o sport, muziku a hezké holky, jsem vůbec netušil, co znamená průmyslová výroba, třísměnný provoz a osobní odpovědnost za odvedenou práci. To se ale v kolektivu drsných a rázovitých tavičů velmi rychle změnilo. Během pár měsíců jsem pochopil, jak moc záleží na tom, zda svoji práci dělám dobře a jak můj přístup může druhým usnadnit práci. Začal jsem se zajímat o to, co dělám, začal jsem při práci přemýšlet, jak dělat vše lépe, rychleji, levněji a souběžně s tím mi začínalo být jasné, že bez hlubší teoretické znalosti oboru se dál ve svých úvahách neposunu. Nabídka studovat při zaměstnání, předložená zaměstnavatelem, mi otevřela cestu ke znalostem. První akademický titul jsem získal už na pozici technolog Ocelárny. Nároky na znalost oboru v technologii však byly mnohem vyšší a pokračování ve studiu tedy bylo naprostou nezbytností. Pár let potom jsem odcházel z ostravské Alma mater jako inženýr oboru ocelářství a další roky práce přinesly i dosažení doktorského titulu. Nutno dodat, že lehkost, s jakou vše dnes vyprávím, opomíjí situace, kdy jsem byl na pokraji sil a musel se zastavit, přehodnotit priority a začít znovu, lehčeji a klidněji. Dnes, na pozici vedoucího provozu Ocelárna a ingotárna, cítím jako naprostou samozřejmost i nadále pracovat na principu odpovědnosti za odvedenou práci a s partou „správných chlapů“ společně zajistit další rozvoj naší Ocelárny.“

Voloďa, 29 let
„Jak jsem se dostal do Česka? Byl to obyčejný den, brouzdal jsem na internetu a narazil na inzerát ohledně náboru ve firmě ŽĎAS. Rozhodl jsem se jim poslat životopis. Po nějaké době mi zavolali z Kyjeva a pozvali mě na pohovor. Tak si říkám, zkusím to. Vzal jsem si volno v práci a přijel do Kyjeva, kde jsem se potkal s lidmi přímo ze ŽĎASu. Bavili jsme se nejen o práci, ale i o mých plánech a o Česku obecně. Celkově jsem měl z pohovoru dobrý pocit. Pak mi řekli, že popřemýšlí a ozvou se mi. Ještě jsem ani nedojel domů a už mi volali, že mi pošlou pracovní nabídku. A já souhlasil. Začal jsem chystat všechny potřebné dokumenty kvůli schválení víza, podal jsem na konzulátu žádost a nezbylo mi nic než čekat. Po několika týdnech jsem se dočkal schválení. Celé to dopadlo tak, že nyní žiju ve Žďáře nad Sázavou, pracuju ve firmě ŽĎAS jako soustružník na strojírnách už skoro rok a půl a jsem spokojený. Práce na soustruhu mě baví, ve Žďáře se mi líbí a celkově mám Česko rád. Takže jestli někdo přemýšlí o práci v Česku, tak neváhejte, určitě nebudete litovat.“

Jan, 17 let
„Studuji 3. ročník oboru Obráběč na VOŠ a SPŠ Žďár nad Sázavou. Tento obor jsem si vybral na doporučení rodičů, kteří jsou také vyučení obráběči, takže toto řemeslo máme v rodině. Můj otec pracoval ve ŽĎASu patnáct let, a jak říká, hodně se tady naučil. A tak, když jsem na začátku studia dostal od firmy ŽĎAS nabídku na smlouvu o stipendiu, neváhal jsem a smlouvu jsem uzavřel. Bylo fajn, že jsem měl díky tomu od začátku jasno, kde se budu učit a v budoucnu pracovat. Praxe ve ŽĎASu se mi moc líbí, protože mám možnost pracovat na větším stroji a reálných zakázkách se zkušeným parťákem, který mě zaučuje. A díky praxi dostávám odměnu za dobře odvedenou práci. Jsem také rád, že můžu využívat stravování v místní jídelně, kde mi opravdu moc chutná. Prostě jsem tady spokojený.“